Multi Colori ( 2014) l’Institut français de Prague,  Galerie 35

Mariana Alasseur : Multi Colori

Du 7 février 2014 au 2 mars 2014
Tvorbu Mariany Alasseur můžeme sledovat ve dvou odlišných, nikoliv však nesouvisejících rovinách. Obě vychází z její výjimečné schopnosti uchopit jádro viděného světa, zviditelňovat prapodstatu světa bez nánosu matoucích detailů, a tím odkrývat vnitřní povahu viditelných jevů i lidských vztahů.

Prvním ohniskem svrchovaně malířského zkoumání Mariany Alasseur je příroda ve smyslu její věčné proměnlivosti, odehrávající se ve více či méně ustáleném rámci krajiny. Zásadní úlohu tu hrají barva a světlo, můžeme o nich dokonce mluvit jako o stavebních prvcích autorčiných obrazů. Vše se soustřeďuje na esenciální řeč expresivních, přitom citlivě položených tahů štětcem, v nichž se zhmotňuje energie autorčiných reflexí. V současné době je Alasseur (spolu s její mladou rodinou) doma v krajině pod Řípem, ve vesnici Mnetěš odkud má stálý výhled na zaoblenou horu s postavením bájného středobodu národa. Obrazy s motivem Řípu, které tam maluje jako kdysi Cézanne a jeho obdobně soustavné portrétování Mont Sainte-Victoire, jsou vzácné už tím, že vyjadřuje tichý, intenzivní úžas z protínání lidské mysli a přírodních živlů.

Druhým ohniskem autorčiných úvah je lidské prostředí, čímž myslím prostor důvěrného světa rodinného kruhu i poněkud drsnějšího světa vnější společnosti. Důležitým momentem v této přímější rovině jejího projevu je rozměr interaktivnosti se skutečnými lidmi, v níž vstupují do bezprostředního akčního dialogu s dílem. Zde projevuje Alasseur naplno svůj vrozený cit pro hravost, pro ironičnost, ale také svůj kritický postoj vůči záporným jevům českého dneška.

V Marianě Alasseur má současná česká malba tvůrkyni odhodlanou ji nadále rozšiřovat a prohlubovat v duchu uznání autentických hodnot její moderní tradice. Pojetí autorčiny tvorby spočívá ve velkorysosti, v monumentálnosti, zároveň ve schopnosti zachycovat i ty nejjemnější citové stavy. Škála jejích světlem naplněných barev věrně odpovídá škále myšlenek a pocitů v nich zakletých.

Výstava „Multi Colori“, kterou autorka představuje v Galerii 35, je výmluvným vyjádřením jejího bytostného uměleckého a životního vztahu k Francii. Jak sama říká: „Kontrasty nestability a stability, vzájemné průniky barevných ploch, jak je lidské oko vnímá, jsou zároveň i průhledem do Francie, kde jsem studovala, a která mi umožnila otevřít se novým způsobům vnímání a myšlení. Nastavený dialog mezi Čechy a Francií, to věčné prolínání dvou světů mého každodenního bytí, které mě neustále ovlivňuje, hledání pevnosti v dualitě, i o tomto je tato výstava.“ 

více k výstavě:

http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/1314790



Mariana Alasseur vystavuje v Centru současného umění DOX a říká: ,,Dílo by mělo mluvit samo za sebe " 

Where is my home? ( 2013)

rozhovor pro denník Právo

text: Jan Šída


Mariana Alasseur (36) se věnuje konceptuálnímu umění, malbě i organizování happeningů. Studovala na pražské AVU i na École Nationale Supérieure des Beaux Arts ve francouzském Nancy. Aktuálně můžete její práce vidět v pražském Centru současného umění DOX, kde vystavuje několik děl v rámci expozice Kde domov můj?

Proč se věnujete právě výtvarnému umění?

Je v něm obrovská tvůrčí svoboda a možnost sebevyjádření. Navíc mám velké štěstí, že mě vždy podporovali a podporují rodiče, kteří jsou restaurátoři a od malička mi dávali svobodu jak ve výchově, tak ve výtvarném vyjadřování.

Když jsem ve škole namalovala zelené sluníčko a učitelce se nelíbilo, tak mi naši řekli, že je to v pořádku a že učitelka výtvarné tvorbě prostě nerozumí.

Čím vás oslovila malba a tvorba prostorových předmětů?

Maluju asi od deseti let. Ze začátku samozřejmě malujete zátiší, učíte se objevovat krásu. Podařilo se mi dostat na Střední uměleckoprůmyslovou školu, obor užitá malba. Jenže tam z nás dělali spíš natěrače, protože na nás chtěli, abychom dělali velké barevné plochy.

Ve čtvrtém ročníku jsme konečně začali vytvářet skutečnou malbu, která mě bavila, a učitelé mi dávali i lepší známky. A hlavně, vzali mě rovnou na Akademii.

To už jste dělala prostorové artefakty?

Začala jsem s nimi na Akademii. Malbu miluju, ale zároveň je hrozně náročná. Každým tahem určujete konečnou podobu obrazu, to vyžaduje velkou koncentraci, je to stále otevřený proces a pro mě i velká zodpovědnost.

U trojrozměrného předmětu předem vím, jak bude vypadat. Mám nápad a pak ho realizuji. Svým způsobem tak odpočívám a někdy je to i zábavné. Ale na Akademii tehdy nevládl svobodný duch a já s tím měla velké problémy. Když se naskytla možnost studovat ve Francii, nebylo proč nad nabídkou váhat. Akademii jsem opustila ve třetím ročníku a už se na ni nevrátila.

Je markantní rozdíl mezi oběma školami?

Ano, jednoznačně v přístupu k tvůrčí svobodě studentů. V Čechách nastává problém, jakmile překročíte zažité hranice.

Ve Francii dají studentům možnost tvořit sám za sebe, najít vlastní cestu tím, že jim ukážou více možností a pohledů na věc. AVU mi poskytla základ, Francie umožnila otevřít se novým způsobům myšlení i vyjádření a to mě obohatilo. Mohla jsem dělat kromě malby třeba videoart nebo performace a vyzkoušet si různé formy výtvarného sdělení.

Dost mě tam ovlivnily i minimalismus a konceptuální umění.

Proč jste inspirativní prostředí opustila a vrátila se na český venkov?

Ve Francii získáte určitý nadhled, vidíte Čechy z odstupu. Jenže vám najednou začnou chybět hlubší přátelské vztahy a vlastně i rodinný život. Jsem hodně vázaná na rodinu, stýskalo se mi tam.

Takže hned po absolutoriu nastal čas k návratu. Francie mi pomohla v umělecké sféře, ale osobní život mám navždy svázaný s Českem. Jsem asi vlastenka.

Právě vystavujete v pražském Centru moderního umění DOX. To je prestižní prostor…

Organizátoři mě oslovili, abych se expozice zúčastnila. Znali jednu mou práci, kontejner s národní vlajkou. Symbolizuje Říp jako popelnici kultury a je umístěna v DOX na terase. Chtěli ještě obrazy hory Říp, které vznikly také v roce 2010, a video Pro tebe 2011, které jsem vytvořila s bratrem, dokumentaristou Janem Látalem. Čtvrté dílo Pozor nablito! vzniklo náhodou.

Když si pročítám noviny, vidím zprávy a neustále slyším o korupci a komerci, tak mně to dlouhodobě nedělá dobře. Jednou se mi zvedl žaludek a při tom mě napadlo udělat mapu naší republiky jako vyzvracenou louži.

Aby dílo vypadalo reálně, musela jsem použít chemikálii Lukopren. Nastříhaná houbička na nádobí symbolizuje zbytky jídla.

Byly nějaké výrazné ohlasy na zmíněné dílo?

Když jsem dílo přinesla před jeho instalací a položila na podlahu v DOX, přicházející producent poznamenal: Ale copak, nějaká nehoda? Je vše v pořádku? Myslel si, že je to opravdové, a o to mi šlo. Měla jsem radost. Jde mi o kontakt s člověkem a moment překvapení mě baví, protože každý reagujeme jinak.

Paní ředitelka Galerie Františka Drtikola v Příbrami zase poznamenala: Já bych to nazvala Předvolební".

Otevřenost a proměna v umění je nádherná věc. Na vernisáži byla maminka mé kamarádky a zděšená říkala, že tohle do galerie nepatří. Upřímně si myslím, že ve Francii by to vůbec nešlo vytvořit. Francouzi jsou velcí nacionalisté. Češi jsou ke svým národním symbolům hodně neteční.

Naše národní hrdost byla mnohokrát ušlapaná, a tak k ní lidé nemají vztah. Bohužel tu lidé často ztratili kontakt se svými vlastními kořeny. Nechají se vláčet systémem i dobou bez pocitu ukotvení a možnosti něco ovlivnit.

Troufla byste si udělat nějaké dílo, které by národní hrdost neironizovalo, ale naopak podporovalo?

Obrazy Řípu ji, myslím, podporují. Jinak by asi bylo důležité najít klíč, jak to zrealizovat. Na druhou stranu si myslím, že v Čechách je spousta pozitivní tvůrčí energie i šikovných lidí, jenže tady chybějí možnosti.

Myslím, že by se u nás mělo něco změnit a politika by se měla dělat odspodu, od obyčejných lidí. A hlavně musíme přestat věřit tomu, že jsme jen oběti systému. Musíme ho začít měnit, každý tím nejlepším ze sebe, ve svém vlastním i širším okolí, tak daleko, kam dosáhneme. Věřte, že všem bude líp.



Obrazy v mé hlavě ( 2014)

Galerie Felixe Jeneweina v Kutné Hoře

text: Mgr. Aleš Rezler

Mariana ALASSEUR studovala obor užitá malba na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1992-1996, pokračovala na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Krajinářské a figurální malby prof.Hodonského v letech 1996-1999. Po třech letechna akademii využila možnosti studovat ve Francii a své umělecké školení dokončila na Akademii výtvarných umění v Nancy v roce 2003. Mariana Alasseur se věnuje současně několika výtvarným disciplínám - malbě, kresbě, instalacím, videu, soše a objektu. Její malířský projev inklinuje k abstrakci a maximální redukci námětu, zjednodušení až na obrysovou linii nebo strukturu. Preferuje ostré přímé barvy a jejich výrazné až signální hodnoty. Navazuje na její stylizovanou expresivní práci v kresbě s figurální zkratkou ovlivněnou příkladem minimalismu a konceptuálního umění. Vystavuje od roku 1996 první větší její samostatné výstavy proběhly v roce 2006 vevýstavní síni Ústavu makromolekulární chemie v Praze (Malba žije) a pak v roce 2010 v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem (Říp), kde také kromě malby vystavila objekt - kontejner s národní vlajkou, symbol Řípu jako popelnice kultury.

Právě v roce 2010 pracovala pro roudnickou výstavu na rozsáhlejším malířském cyklu Říp, kde se stylizovaná krajina podaná takřka cézannovskou malbou rozvinula až po důslednou gestickou abstrakci. Siluetu hory Říp zachycuje zvětšený dynamický záznam stopy štětce na naprosto klidné ploše pozadí. Princip solarizace, který odfiltruje veškeré nuance a jemnosti modelace, krátí sdělení na nejtvrdší lineární strukturu námětu a koresponduje zároveň s hmotou barvy. Součástí výběru pro výstavu v Kutné Hoře je logicky i několik prací, kde Mariana Alasseur komparuje témata symbolizující českou státnost s národními barvami a jsou odrazem soudobé netečnosti k národní hrdosti a vůbec symbolům národní identity.

Paradoxní je, že tvorba Mariany Alasseur nepůsobí jako česká, ale je ovlivněna spíše než domácímjejím francouzským školením. Mluvit ale asi o české malbě je v dnešní době globalizace, kde se stírají rozdíly mezi národními kulturami, značně pofidérní. A to zejména právě díky konceptu nebo abstrakci. Nicméně z hlediska práce s barvou existuje právě ve francouzské malbě cosi setrvalého, co se dá vysledovat u Mariany Alasseur. Samozřejmost čistých barevných tónů, jednoduchá hravost a absence introvertní trudnomyslnosti, která prosycovala celou českou malbu až do konce osmdesátých let.

Pro Galerii Felixe Jeneweina města Kutné Hory, která sleduje programově vedle současného umění i umění s vazbami k regionu své působnosti, je zajímavým faktem, že prababičkou Mariany Alasseur byla malířka a ilustrátorka Marie Fischerová Kvěchová, která se narodila v Kutné Hoře v roce 1892.



Záblesky světel aneb moje vzpomínka na Váchala (2013)



Městská obrazárna, Státní zámek Litomyšl

text: Richard Drury

Výstava „Záblesky světel“ představuje symbolický průsečík tří kulturních přítomností. Tou nejpřítomnější přítomností je ovšem pro nás malířka Mariana Alasseur, která dnes předkládá reprezentativní průřez tvorbou posledních let. Druhou přítomností, která je přítomná svým inspirativně osobitým odkazem, je Josef Váchal, téměř kultovní postava českého umění dvacátého století. Třetí přítomnost je fakticky neživá zato kulturně velmi živá Litomyšl, město, které vytváří společnou půdu, nejen fyzicky, ale i myšlenkově, mezi Váchalovou minulostí a Marianinou přítomností.

Nejdříve bych rád nastínil pohled na dílo vystavující autorky. Tvorbu Mariany Alasseur můžeme sledovat ve dvou odlišných, nikoliv však nesouvisejících rovinách. Obě vychází z její výjimečné schopnosti uchopit jádro viděného světa, zviditelňovat prapodstatu světa bez nánosu matoucích detailů, a tím odkrývat vnitřní povahu viditelných jevů i lidských vztahů.

Prvním ohniskem Marianina svrchovaně malířského zkoumání je příroda ve smyslu její věčné proměnlivosti, odehrávající se ve více či méně ustáleném rámci krajiny. Zásadní úlohu tu hrají barva a světlo, můžeme o nich dokonce mluvit jako o stavebných prvcích autorčiných obrazů. Vše se soustřeďuje na esenciální řeč expresivních, přitom citlivě položených tahů štětcem, v nichž se zhmotňuje energie autorčiných reflexí. V současné době je Mariana doma v krajině pod Řípem, ve vesnici Mnetěš odkud má stálý výhled na zaoblenou horu s postavením středobodu národa. Obrazy s motivem Řípu, které tam maluje jako kdysi Cézanne a jeho obdobně soustavné portrétování Mont Sainte-Victoire, jsou vzácné už tím, že vyjadřuje tichý, intenzivní úžas z protínání lidské mysli a přírodních živlů.

Druhým ohniskem Marianiných úvah je lidské prostředí, čímž myslím prostor důvěrného světa rodiny i poněkud drsnějšího světa vnější společnosti. Důležitým momentem v této přímější rovině jejího projevu je rozměr interaktivnosti se skutečnými lidmi, v níž vstupují do bezprostředního akčního dialogu s dílem. Zde projevuje Mariana naplno svůj vrozený cit pro hravost, pro ironičnost, ale také svůj kritický postoj vůči záporným jevům českého dneška. Nedávným příkladem byl prostorový objekt nazvaný „Nové třídění odpadu – Kultura“ představující plastový recyklační kontejner, k tomu ještě potažený českou vlajkou, vyjadřující její osobní ztrátu iluze o postavení kultury v tomto státě a vyzývající ostatní k tomu, aby se tímto problémem aktivně zabývali. Zde v Litomyšli Mariana navazuje na zmíněnou koncepční linii instalováním nakloněné žluté postavy s názvem „Opři se“, která přesto, že sama zřejmě čelí nátlakům, nabízí možnost, aby v ní lidé našli kýžený zdroj opory v této tíživé době.

Tato výstava Marianu doslova i obrazně sbližuje s městem Litomyšle, a to v konkrétní vazbě k dílu Josefa Váchala. Nemusím přitom dlouze připomínat skutečnost, že rodiče Mariany, Jiří a Vendula Látalovi, významně pomohli jako restaurátoři ke vzkříšení jedinečné památky Váchalova díla, Portmonea, které se otevřelo veřejnosti před dvaceti lety. Nehledejme však mezi Marianou a Váchalem formální podobnosti, ale raději to, v čem mohou volněji spočívat jejich možné vzájemné doteky. Snad není ode mě moc spekulativní, když řeknu, že Mariana cítí ve Váchalovi člověka, který obrazu rozuměl především jako soustředěnému poli barevné, světelné a duševní energie. Že každé jeho byť drobné dílo je vyjádřením dramatičnosti vnitřního bytí člověka. A že jeho nekompromisně svébytná umělecká řeč je koneckonců sveřepý pokus o vytváření prostupného prostoru mezi lidským vědomím a vším, co můžeme označit za „přesahující sílu“. Přesně toto symbolické konfrontování sfér můžeme sledovat v Marianině prostorovém díle „Světlo“, propojujícím svými pomyslnými paprsky horizontální plán podlahy s vertikálním plánem zdi.

V Marianě má současná česká malba někoho odhodlaného ji nadále rozšiřovat a prohlubovat v duchu uznání nejlepších hodnot její moderní tradice. Pojetí Marianiny tvorby spočívá ve velkorysosti, v monumentálnosti, zároveň ve schopnosti zachycovat i ty nejjemnější citové stavy. Škála jejích světlem naplněných barev věrně odpovídá škále myšlenek a pocitů v nich zakletých.




Říp ( 2010)



Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Magdalena Deverová

In: Ateliér 3/2011, str. 7

Pohřebiště české kultury
Roudnice nad Labem, Galerie moderního umění, 17. 12. 2010 – 6. 2. 2011

Do vstupního prostoru Galerie moderního umění (GMU) byl kromě obrazů infiltrován kontejner na tříděný odpad, který tam propašovala Mariana Alasseur (1977, viz At. č. 25-26/05). Je oděný do kabátu české vlajky a představoval ústřední motiv výstavy Říp. Souvisí s hlavním tématem expozice nejen co do tvarové spojitosti, ale přeneseně i svým významem jako popelnice-pohřebiště české kultury.

Více než označení výstava by se nabízel termín komorní instalace. Alasseur žije v blízkosti hory Říp, v Mnetši pod Řípem. Studium malby zahájila na pražské AVU (v ateliéru Františka Hodonského) a završila na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts v Nancy. Její malba odkrývá autorčin smyslný vztah k barvě. Jedná se o jakýsi znovuobjevený fauvismus, jejž malířka jistou redukcí přivedla k ryzímu výrazu uvolněného malířského gesta a oproštěnému stylizovanému znaku. Znak jakožto prostředek prozaického sdělení, zároveň však nositel estetických kvalit, je eliminován na základní formu. Ta nabývá někdy na vzhledu automatického otisku nespoutané energie, jindy se ubírá cestou schematičnosti grafického jazyka velkoryse pojatých barevných ploch. Můžeme u ní pozorovat reminiscenci tašismu a art brut i projev nemající daleko k pop-artu. Krajina, člověk či předměty běžného života – to vše se může stát ústředním motivem úsporně provedených kompozic. Vedle malířského díla se věnuje performancím a interaktivním projektům, které nabývají na významu komunikačního prostředku a jimiž tvůrkyně poukazuje na sociokulturní problémy naší společnosti. Napříč jejím dílem zaujímají významné postavení zvláště úvahy o české státnosti a národním sebeuvědomění. Ráda uplatňuje symboliku barev české trikolory. S premisami podobného ražení přistoupila také k projektu Říp. Mnohoznačná tvářnost krajinného vrásu, jenž je zároveň ztělesněním české národní identity, se ve své plné síle promítla do podoby výstavní koncepce. Tu tvořily 3 části: prezentace pláten – stylizovaných portrétů hory; konceptuální objekt Nové třídění odpadu – Kultura, v rámci projektu Říp aneb Kontejner pojednaný v barvách české vlajky; interaktivní zeď, tzv. stěna nářků, jež zprostředkovává komunikaci mezi instalací a divákem v možnosti zobrazení obsahu popelnice. Malířský cyklus čítá celkem 16 obrazů, z toho pro účely výstavy bylo vybráno 9 obrazů. Předmětnost je odsunuta do pozadí, aby o to více vyznělo vyjádření autorčiny ryzí představy o čiré substanci této hory. Druhá, konceptuální rovina projektu, řeší jiný problém, ale co do tvarové a barevné souvislosti mezi kontejnerem a malbami čistých forem panuje jistá shoda. Kontejner oděný do české vlajky vytvářel obrazům zajímavý protipól, jenž můžeme vnímat v několika aspektech. Jedná se o prostorový objekt, který není nositelem estetických kvalit, nýbrž vizuálním komunikačním prostředkem. Současně neguje osobní gesto tvůrce, neboť byl až do posledního detailu vyroben na zakázku v továrně. Druhou významnou skutečností je absence snahy o zachycení konkrétní podoby krajinného útvaru. Namísto toho je více akcentována symbolická rovina. Autorka projektu nechala horu Říp jakožto mekku českého kulturního života v přeneseném významu splynout s národní kulturou. Na základě blízkého tvaru přetavila krajinný útvar do podoby oblého odpadního kontejneru, aby jím poukázala na neutěšenou kulturní situaci. Zřetelně tak pomocí jediného objektu vyjádřila svůj kritický pohled na všechna příkoří páchaná v české kulturní sféře. Díky interaktivní „stěně nářků“, umístěné za objektem, se mohli diváci podílet na zobrazení obsahu popelnice, tj. jakéhokoli příkladu „zahozeného“ kulturního objektu či projektu.

Výstava, i když v malém měřítku, představila tvorbu Mariany Alasseur ve své celistvosti.


 

Tisková zpráva

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem si Vás dovoluje informovat o nové výstavě Mariana Alasseur / Říp

Alena Potůčková

Podvratnou výstavou Říp Mariany Alasseur vrcholí jubilejní rok Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, která slaví sté výročí založení. Hlásí se tak ke svému zakladateli, osvícenému sběrateli a mecenáši Augustu Švagrovskému, jehož velkorysý dar zahrnující šedesát obrazů Antonína Slavíčka tvoří základ dnešních sbírek. Rodina Švagrovských pečovala v druhé polovině devatenáctého století o povznesení regionu. Zvala na Podřipsko kulturní a společenskou elitu pozdního obrození, mimo jiné například Bedřicha Smetanu či Jana Nerudu, který zde složil slavné Písně kosmické. Pod památnou horou Říp se konal v roce 1868 u příležitosti vyzdvižení základního kamene pro Národní divadlo tábor lidu, na němž plameně promluvil za věc kultury mladý August Švagrovský, který také stavbu divadla finančně podpořil. Na stejném místě se konal tábor lidu i za Pražského jara v roce 1968. Říp zůstává jako symbol výzvou i dnes. Závěr jubilejního roku galerie patří žhavé současnosti v podobě návratu k obrozenecké myšlence v nové, radikální interpretaci. K čemu nás inspiruje památná hora Říp právě dnes? Jaké asociace v nás vyvolává? Na to se pokouší odpovědět mladá umělecká naděje regionu, která svou ironickou výpovědí otevírá nové obzory problému národní a kulturní identity.



Říp jako provokace – Říp jako inspirace

Mariana Alasseur, mladá malířka, absolventka pražské AVU a École Nationale Supérieure des Beaux Arts ve francouzském Nancy, která žije v nedaleké vsi Mnetěš pod Řípem, a má tak k „hoře“ bezprostřední vztah, dostala před rokem od Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem zadání vytvořit na závěr jubilejního roku výstavní projekt na téma Říp. Mariana úkol přijala jako velkou uměleckou výzvu a rozhodla se zavazující ambici projektu dostát. Zadání pojala dvojím způsobem: jednak jako bytostná malířka, která se odvolává k rozeklané tradici francouzského fauvismu a amerického pop artu, jednak jako konceptuální umělkyně, která rozzlobeně reaguje na současný stav společnosti a kultury. O jejím hněvu svědčí koncepce výstavy, v níž dominuje Říp v národních barvách jako popelnice kultury, kterou obklopuje stěna nářků, na niž po iniciačním zápisu samotné umělkyně mohou vepisovat názvy zaniklých nebo ohrožených kulturních institucí sami diváci. Autorka tak vnáší do projektu interaktivní prvek, vyzývající široké společenství k účasti na nápravě situace. Druhá tvář Mariany jako malířky se promítá do série suverénních drobných obrazů – studií, které zachycují proměnlivou tvář „hory“ v různých denních i ročních obdobích, korespondujících se stavem autorčiny duše. Výstavu pak korunují svrchovaná díla – čtyři velké obrazy, dva vibrující (po francouzsku) vitalitou barevného malířského gesta, dva signální – Říp je na nich tou národní horou, okamžitě čitelnou, všem drahou a zavazující. Právě tyto dva obrazy pirátsky infiltrovaly do stálé expozice galerie, a proměnily tak načas její tvář.  

Koncepce a příprava výstavy:  Alena Potůčková ve spolupráci s autorkou.

 

Výstavu Mariana Alasseur / Říp, která je součástí volného cyklu Genius loci, doprovází katalog  s barevnými reprodukcemi a s texty Richarda Druryho a Mariany Alasseur.
Doprovodné programy k výstavě sledujte na  www.galerieroudnice.cz

 

Text do katalogu k výstavě Říp

Richard Drury

Projekt „Říp“ je nejnovější kapitolou v tvorbě umělkyně Mariany Alasseur. Vznikl na základě výzvy Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem jako dovršení letošního jubilejního roku oslavujícího sté výročí velkorysého činu mecenáše a sběratele Augusta Švagrovského, který v roce 1910 věnoval městu Roudnici dvěstěpadesát obrazů včetně šedesáti děl stěžejního českého malíře Antonína Slavíčka. Tato kolekce dnes tvoří jedinečné těžiště sbírek GMU v Roudnici. Program výstav a dalších akcí konaných na půdě GMU během jubilejního roku byl koncipovaný jako tématicky ucelená pocta různorodým aspektům kulturní identity Roudnice a jejího regionu. Je však nutno na úvod zdůraznit skutečnost, že Mariana Alasseur zmíněnou galerijní výzvu nebrala jako „úkolové zadání“, ale jako šťastně časovaný podnět k aktivnímu zkoumání témat, nad kterými i tak dlouho přemýšlela. Projekt realizovaný pro GMU navíc v sobě spojuje obě hlavní polohy její dosavadní tvorby: svrchovanou malbu a rozměr interaktivního dialogu s pohybem a reflexemi diváka.  Důležité je ovšem i to, že autorka již několik let žije se svým manželem a dětmi ve vesnici Mnetěš, takřka ve stínu hory Říp, proto má v rámci tohoto stálého styku výjimečnou možnost sledovat její neustálé světelné a barevné proměny v průběhu dne a ročních období.

Říp, symbolickým „středobodem“ české národní a kulturní identity, odvěké poutní místo, kam se upřel zrak lidí této země snad v každém obrozeneckém i krizovém okamžiku novodobých dějin, je ústředním motivem a významovým ohniskem autorčina nového cyklu prací.  Jednu rovinu představují „klasické“ obrazy, jejichž postupné odkrývání vnějších barevných odstínů a vnitřní stavebnosti jedné hory připomínají malířské svědectví Paula Cézanna, který výhled ze svého okna na Mont Sainte-Victoire zvěčnil v řadě děl. Ve své malířské tvorbě nás Mariana Alasseur zaujímá, až okouzluje, působivou vizualitou, která vyúsťuje z jejího odhodlání oprostit vnímanou skutečnost ode všeho druhotného, a tím stále nově objevovat a znázorňovat vztah jedince k světu kolem sebe. Alasseur ve svých obrazech představuje předmětnou realitu tvarově zredukovanou na nejprostší znak, schopný však komplexního symbolického sdělení. Další příznačné rysy autorčina postupu nacházíme v monumentálním pojetí obrazové kompozice, v úsporném zacházení s kompozičními prvky, umístěných téměř „opuštěně“ na vyprázdněném pozadí. Podstatnou úlohu v obraze hraje výrazná barevnost: smělé, otevřené monochromní plochy pojednané velkorysými tahy štětcem vytvářejí neohraničený kontemplativní prostor, umocňující přítomnost ústředního tématického motivu a jeho symbolického potenciálu. Zde vidíme motiv záhadně zaobleného Řípu přetavený na expresivní křivku, na jednoduchou, proto paradoxně i mnohoznačnou formu, v několika obrazech naznačující dokonce možnost figurálního čtení. Drobné formáty (které nejsou však jen pouhými přípravnými studiemi ale rovnocennými díly) zde předchází vstup do velkých obrazů, které autorka maluje v téměř tělesně cítěném dialogu, při němž se dostává do hloubky zamyšleného symbolického sdělení.

Druhou rovinou projektu je autorčin kritický pohled na bezútěšný stav současné české kultury. Zde se čedičová kupa Řípu proměňuje v tvarově podobnou plastovou recyklovací popelnici, k tomu ještě „potaženou“ českou vlajkou, která vstupuje do reálného prostoru diváka jako metaforický předmět vyjadřující osobní ztrátu iluze o postavení kultury v tomto státě. Nejedná se tu o samoúčelnou provokaci, ale o naléhavou výzvu k přemyšlení nad tím, proč je kultura dnes vnímaná jako druhotný jev, proč je finančně tak málo podporovaný, politiky zneužívaný a dokonce vytlačovaný mimo proud společenského zájmu.  Přitom nesporně platí, že eroze kulturních hodnot znamená neodvratné poškozování lidského prostředí, kam všichni patříme. Praotec Čech se tak převtěluje v občanského aktivistu, který nám připomíná, že kultura ve svých různých projevech není žádnou salónní ozdobičkou, ale neodmyslitelnou součástí samotného základu naší společnosti, její paměti a vyvíjející se identity. V návaznosti na své předchozí realizace, ve kterých se diváci stali určujícím partnerem ve spoluvytváření tvůrčího záměru, autorka umožnila i zde prostor pro vstup jiných hlasů, a to v podobě stěny, kam mohou návštěvníci vyvěsit vlastní písemné vyjádření k palčivé otázce „mizející kultury“. Galerie pak díky tomu učiní další krok k tomu, aby se stala angažovanější přítomností v současném názorovém fóru.

Platí stále, že umělecká výpověď Mariany Alasseur čerpá svou inspiraci z bezprostředního setkání s přírodním a sociokulturním prostředím, ve kterém se pohybuje. Zároveň do svých témat mnohdy vnáší kritický i sebekritický odstup, čímž získává její intimní pohled hodnotu obecnějšího lidského sdělení. Projekt „Říp“ lze proto vnímat jako osobní vyznání i jako závažný apel současné společnosti.


 

„Říp“ malířky Mariany Alasseur

Rozhovor s M. A. na Vltavě  (pořad Mozaika)

Jubilejní rok Galerie moderního umění v Roudnici, která vloni slavila sté výročí svého založení, vyvrcholil v prosinci otevřením tematické výstavy „Říp“ malířky Mariany Alasseur.

Reportáž z Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

další Rozhovor s M.A. na Vltavě ( pořad Mozaika)

Mariana Alasseur: texty do katalogu k výstavě Říp



Obrazy ( Dům umění v Opavě 2008)



V rámci projektu Tři ženy (M. Alasseur, I. Jůzová, D. Alster)

text: Richard Drury

Malířská tvorba Mariany Alasseur zaujme na první pohled svou působivou vizualitou, která ústí z autorčina odhodlání oprostit vnímanou skutečnost od všeho druhotného, a tak stále nově objevovat  a znázorňovat vztah jedince k okolnímu světu. Mariana Alasseur ve svých obrazech představuje předmětnou realitu tvarově zredukovanou na nejprostší znak, schopný však komplexního symbolického sdělení. Podstatné je zde hledání nitra našeho „obyčejného“ prostředí – tam, kde lidské oko a mysl žasnou z nesamozřejmosti všeho, co k naší existenci patří.

Další příznačné rysy autorčina postupu nacházíme v monumentálním pojetí obrazové kompozice, v úsporném zacházení s kompozičními prvky, umístěnými téměř „opuštěně“ na vyprázdněném pozadí. Podstatnou úlohu v obraze hraje výrazná barevnost: smělé, otevřené monochromní plochy pojednané velkorysými tahy štětcem vytvářejí neohraničený kontemplativní prostor, umocňující přítomnost ústředního tématického motivu a jeho symbolického potenciálu.

Soustředěnost a přemýšlivost tvůrčího vidění Mariany Alasseur se projevují ve schopnosti zkoumat tvarové bohatství jakési „důvěrné krajiny“, nejen v přírodě samotné, ale také v běžně prožívaném prostředí denního života. Například „obyčejný“ průřez paprikou dává vzniknout jednoduché, proto paradoxně i mnohoznačné formě, naznačující rozměr figurálního čtení. Stylizované znázornění baklažánu se v rozmnoženém počtu stává něčím ikonicky exaltovaným a zároveň hravě ironizovaným. Všude pociťujeme pečlivě zvážený proces optického a významového „zhutňování“ zvoleného motivu, naplněného autorčinými vnitřními reflexemi konkrétního světa.

Důležitá v obrazech Mariany Alasseur  (jak ostatně autorka sama potvrzuje) je jejich „klasická“ kompoziční vyváženost, umožňovaná v neposlední řadě čtvercovým formátem, který si zpravidla volí. Toto respektování zásadních pravidel obrazové stavby je však tázavé, zvědavé po nových způsobech řešení. Vizuálně „aktivní“ a „pasivní“ části obrazu se úzce doplňují; jejich vzájemný vztah podmiňuje svébytnou psychickou dynamiku výsledného celku, který nás mnohdy překvapí svou nekompromisní zkratkou.

Vedle vegetativních, zvířecích a krajinných motivů je lidská figura snad hlavním ohniskem autorčiných úvah. Dříve se v jejích obrazech jevila jako minimalizovaný symbol, jehož existenciální stavy byly vyjadřovány expresivní černou čárou. Nyní se objevuje jako situační charakter, konkrétně z „typického“ českého prostředí – z hospody. V těchto pracích Mariana Alasseur malířsky přepsala drobnou výchozí kresbu na plátně, uplatnila však přitom charakteristické barevné plochy. V jednom případě se objevuje odkaz na barvy české vlajky, zčásti v duchu humorné kritičnosti, ale také jako symbolická vazba mezi jednotlivcem a celkem, tedy vztah, kterým se Mariana Alasseur ve své tvorbě soustavně zabývá. (Autorka ostatně již zkoumala problematiku člověk-národ mimo malířskou plochu, v přímém kontaktu s lidmi a jejich reakcemi v rámci projektů „Pro tebe“ a „Vlajkonoši“).

Umělecká výpověď Mariany Alasseur čerpá svou inspiraci z bezprostředního setkání s přírodním a sociokulturním prostředím, ve kterém se pohybuje. Zároveň však autorka do svých témat vnáší jemný (občas jemně kritický i sebekritický) odstup, čímž získává její intimní pohled hodnotu obecnějšího lidského sdělení.

Richard Drury  - HEAD OF THE ART DEPARTMENT in GASK the Gallery of the Central Bohemian Region


Mariana Alasseur

La création picturale de Mariana Alasseur captive l’attention au premier regard par une visualité frappante. Elle sort d’une résolution de l’auteur de débarrasser la réalité perçue de tout ce qui est secondaire, et ainsi de découvrir et de montrer sans cesse une relation de l’individu au monde qui l’entoure. Mariana Alasseur présente dans ses tableaux une réalité objective, réduite formellement au signe le plus simple, cependant capable d’une expression complexe symbolique. L’essentiel est ici une recherche du caché dans notre milieu « ordinaire », là où l’œil et l’esprit humains s’émerveillent de la non- évidence de tout ce qui appartient à notre existence.

Nous trouvons d’autres aspects caractéristiques de l’approche de l’auteur dans sa conception monumentale de la composition de l’image, dans un traitement économique des éléments de composition placés sur un fond presque « abandonné ». Dans le tableau, un coloris expressif joue un rôle essentiel : des surfaces monochromes, audacieuses et ouvertes, travaillées avec des touches de pinceau de large envergure créent un espace contemplatif illimité qui renforce la présence d’un motif thématique central et de son potentiel symbolique.

La concentration et la réflexion dans la vision créative de Mariana Alasseur se manifestent dans la capacité d’explorer la richesse des formes d’un « paysage intime », non seulement dans la nature elle-même, mais aussi dans le milieu de la vie de tous les jours. Par exemple, une coupe ordinaire à travers un poivron donne naissance à une forme simple et en même temps, paradoxalement, à plusieurs notions suggérant la dimension d’une lecture figurative. La multiplication de l’image stylisée de l’aubergine devient une sorte d’icône exaltée, en même temps ludiquement ironisée. Partout, nous sentons un processus soigneusement réfléchi d’une compression optique de plusieurs notions du motif choisi, accompli de réflexions intérieures de l’auteur sur le monde concret.

Dans les tableaux de Mariana Alasseur, comme d’ailleurs l’auteur elle-même le confirme, la balance classique de composition est importante ; ceci est possible, dans une mesure non moins essentielle, par le format carré habituellement choisi. Ce respect des règles fondamentales de la structure de l’image est cependant interrogateur, il est curieux de nouvelles approches de la solution. Les parties visuellement « actives » et « passives » du tableau se complètent étroitement : leur relation mutuelle détermine un dynamisme

psychique original de l’ensemble final qui nous surprend souvent par son abréviation visuelle sans compromis.

À côté des motifs végétaux, animaliers et paysagistes, c’est la figure humaine qui se met au focus principal des réflexions de l’auteur. Autrefois, elle apparaissait dans ses tableaux comme un symbole minimalisé, dont les états existentiels ont été exprimés par une ligne noire expressive. Maintenant, elle apparaît comme un caractère de situation, concrètement de situation d’un milieu « typiquement » tchèque – un bar à bières. Dans ces travaux, Mariana Alasseur comme peintre a transcrit le menu dessin sur la toile, mais en utilisant des surfaces de couleurs caractéristiques. Dans un cas, une référence aux couleurs du drapeau tchèque apparaît ; d’une part, dans l’esprit d’une critique humoristique, de l’autre, comme un lien symbolique entre l’individu et le groupe, dont Mariana Alasseur traite la relation régulièrement dans sa création. (D’ailleurs, l’auteur a déjà étudié la problématique homme – nation hors l’espace de la peinture, dans un contact étroit avec les gens et leurs réactions, ceci dans le cadre des projets « Pour toi » et « Les Coureurs fatigués ».

L’expression artistique de Mariana Alasseur puise son inspiration dans la rencontre directe avec le milieu naturel et socioculturel dans lequel elle vit. En même temps, l’auteur investit dans ses thèmes un fin détachement (parfois une fine critique et autocritique) ; ainsi, son regard intime acquiert la valeur d’un

message plus généralement humain.



Multi Colori ( 2014) l’Institut français de Prague,  Galerie 35

Mariana Alasseur : Multi Colori

Du 7 février 2014 au 2 mars 2014

Mariana Alasseur, artiste diplômée des Ecoles des Beaux-arts de Prague et de Nancy, présente un ensemble de travaux récents. L’exposition « Multi Colori » conçue pour la Galerie 35 regroupe une série de toiles grands formats sur le thème du paysage.

La peinture tchèque contemporaine a, en Mariana Alasseur, une artiste déterminée à élargir et approfondir cette pratique, en reconnaissant les valeurs authentiques de sa tradition moderne. Le fondement du travail de l’artiste repose dans la grandeur, la monumentalité mais aussi la capacité à saisir les sentiments les plus doux. L’échelle des couleurs emplies de lumière répond fidèlement à l’échelle des pensées et des sentiments enfermés en elles.
L’exposition « Multi Colori » est l’expression visible de son être artistique et de sa relation avec la France. Comme l’explique Mariana Alasseur : « Les contrastes d’instabilité et de stabilité, les pénétrations mutuelles des surfaces de couleur comme le voit l’œil humain sont aussi un regard sur la France où j’ai étudié et qui m’a permis de m’ouvrir à d’autres manières de sentir et de penser. Le dialogue établi entre la Bohême et la France, l’entremêlement incessant de ces deux mondes qui constituent mon quotidien, qui m’influencent en permanence, la recherche de la solidité dans la dualité, l’exposition, c’est tout cela. »

Richard Drury, commissaire de l’exposition

Artworks from the Collections of the Gallery of Modern Art in Roudnice nad Labem to mark its centenary



text: Alena Potůčková ( Director)

When the Gallery of Modern Art was working on an exhibition programme to mark its centenary, it contacted the young painter Mariana Alasseur, who lives with her French husband and two children in Mnetěš, a village beneath Říp Mountain not far from Roudnice. The artist, whose work represents a new hope for art in the region and symbolises a view of the future, was commissioned to create a project on the theme of Říp Mountain, which has many connotations in Czech history. Here we will just recall the two camps held there, one in 1868 when one of the foundation stones for the National Theatre was taken from here and the young August Švagrovský delivered a fiery defense of culture, and the other in 1968, in the name of the ideals of the Prague Spring. Alasseur accepted the commission as a great challenge for her art and decided to honour the site´s history. She approached it in two ways: as a painter who refers to the traditions of French Fauvism and American pop art, and as a conceptual artist who responds angrily to the present state of society and culture. Her anger was evident in the subversive concept for the exhibition, where an object representing Říp Mountain dominated as a traschcan of culturein the Czech colours, surrounded by a "wailing wall" where visitors could write their complaints about arts institutions that had been closed or were facing closure. This gave the project an interactive dimension, calling on the community  to help remedy this situation. Mariana´s other face, as a painter, was present in her accomplished small paintings and studies that captured, in the tradition established by Cézanne, the mountain´s changing appearance in different seasons and at different times of the day, corresponding to the artist´s state of mind. The exhibition was crowned by four masterful large paintings of Říp Mountain, two vibrant ( in the French way) with vitality and colour, and two symbolic, where Říp is depicted as the national mountain, immediately legible and precious to all. Alasseur donated one of these paintings, painted in the national colours, to the Gallery. Her "pop art Fauvist" Říp Mountain is a therapeutic, contemporary, radical interpretation of the old story of the Czech national and cultural identity.





Galerie Františka Drtikola Příbram si Vás dovoluje pozvat na zahájení výstavy
Výtvarného odboru Umělecké besedy
DOMA
ve čtvrtek 5. září 2013 v 17 hodin, úvodní slovo Richard Drury, předseda VOUB a Svatopluk Klimeš, kurátor výstavy





Mnetěš 86, 413 01 Roudnice nad Labem | zc.manzes@lanairam | mobil : 00420 - 724 649 011 | www.mariana-alasseur.cz           © 2014 Všechna práva vyhrazena.